Pane Vávro, nejprve přijměte kompliment za výsledky, kterých jste s týmem dosáhli v letošní sezóně. Byla už třetím rokem po sobě skvělá. Je radost pro příznivce cyklistiky sledovat výkony a výsledky vašich kluků nejen doma, kde už je jejich dominance považována za samozřejmost, ale hlavně na mezinárodní úrovni. Jen jsem se těšil, že na závěr sezóny, kdy jste od jara do podzimu sbírali jeden úspěch za druhým, posadíte na váš pomyslný dort onu třešničku v podobě úspěchu i na Okolo Slovenska.

Děkuju za uznání. Okolo Slovenska jsem s týmem neabsolvoval, takže mám jen zprostředkované informace od trenéra Oty Fialy. Jednak jsme vědomě nominovali Aloise Kaňkovského i přesto, že bylo jasné, že po dlouhé rekonvalescenci - po těžším zranění z červnového Okolo Maďarska - nemůže být v top formě. Ale chtěli jsme, aby se alespoň na závěr sezóny svezl ve vyšších, závodních intenzitách, což by mu mělo být ku prospěchu v další sezóně. Jenže nás zaskočilo počasí. Alois Kaňkovský je neskutečně hubený, má minimum podkožního tuku a v chladném počasí trpí i v normální formě. Jenomže druhá etapa Okolo Slovenska byla v tomto směru mimořádně náročná a Lojza promrznul tak, že etapu nedokončil. Co se týče pro nás nešťastné 3. etapy, tak kluci prostě na větru zaspali a pak už nebylo v jejich silách vývoj zvrátit. Přeci jen se asi podepsala únava v závěru sezóny a to možná víc psychická než fyzická. Před Slovenskem kluci s výjimkou Františka Sisra absolvovali docela náročný etapový závod v Rumunsku a odtud se přesouvali přímo na Slovensko. Krom toho nezapomínejme, že kvůli zraněním jsme sezónu absolvovali v podstatě v osmi lidech, a měli jsme tak omezenou možnost kluky víc protočit a ušetřit síly.

Pár lidí od vás čeká ještě mistrovství světa (pozn.: rozhovor probíhal v sobotu 21. září). Nějaké síly budou muset ještě vydolovat.

Jan Bárta, František Sisr i Jakub Otruba se nominovali přes výsledky, které dosáhli na mistrovství republiky, takže věděli, co je čeká a kdy a na co se mají připravit. Omezený kádr a náročný program jsou taky jednou z příčin, proč nám nevyšlo podle představ třeba mistrovství Evropy. Sice tyto závody patřily společně s mistrovstvím republiky a mistrovstvím světa mezi naše priority, ale ono udržet po celý rok konstantní špičkovou formu ani není možné.

Jak to děláte, že do týmu obvykle vezmete nového člověka, který je v domácích podmínkách dobrý, ale ve vašem týmu velmi rychle poskočí do minimálně domácí špičky?

Vliv má trenérské vedení Oty Fialy, kamarádské prostředí uvnitř týmu, kdy jsou kluci ochotni bojovat jeden za druhého, ale i to, že díky postavení v žebříčku UCI si můžeme už třetí rok po sobě vybírat kvalitní závody a jejich absolvování kluky výrazně výkonnostně posunuje. Vidí, že jsou dobří, schopní srovnatelné výkonnosti i ve velmi dobré zahraniční konkurenci, a tím jim roste sebevědomí a sebedůvěra.

Přestup do úrovně prokontinentálních týmu nejspíš nehrozí?

Opravdu nehrozí. Zkusili jsme si to v letech 2008 a 2009. A od té doby se doba hodně změnila. Provozovat PC tým je dnes o zcela jiných penězích a my nejsme schopni takové peníze v České republice sehnat.

Už se rýsuje kádr na 2020?

Zatím nemohu říci, že všichni zůstanou. Někteří jednají s týmy z vyšší divize a já jim moc držím palce, aby jim to vyšlo a mohli provozovat cyklistiku na opravdu světové úrovni. Během týdne bychom ale měli mít jasno, jsme s kluky domluveni, že si na tuto záležitostí sedneme a s konečnou platností uděláme dohody. V této chvíli nechci předbíhat.

Jak si stojí benjamínek týmu Matěj Štibingr?

Matěje je velká škoda. Je to hodný a sympatický kluk. Bohužel ho na závodech ve Francii postihly v jedné etapě dva pády. Z druhého si odnesl otřes mozku a musel být hospitalizován, navíc ho hned druhý den čekal transfer domů. Když se potom zkusil vrátit do plného tréninkového zatížení, tak se mu při vyšších intenzitách motala hlava. Nakonec se rozhodl a po vzájemné dohodě s námi ukončil účinkování v našem týmu a s velkou pravděpodobností i kariéru vrcholového cyklisty. 

Když jsme u jednotlivců: kladu si otázku, zda Matěj Zahálka, který se jeví jako velmi sympatický a zároveň velmi výkonný cyklista, dostává u vás příležitost prosadit se i výsledkově. Zatím ho vidím jako úžasného pracanta, který se obětuje pro tým.

Já myslím, že on tu příležitost má, ale že se sám našel víc v práci pro ostatní. Před závodem se řekne, že někdo půjde do úniku a velmi často tam najdeme Matěje Zahálku. Logicky pak v cíli jsou jeho šance na lepší umístění horší. Ale máte pravdu, že je hrozně sympatický a téhle práci dává úplně všechno.

Vaše priority na rok 2020, předpokládám, zůstávají stejné.

Je to tak. Stále je to mistrovství republiky, Evropy a světa a vrcholné domácí podniky. Někteří naši kluci jsou podporováni Olympem, tzn. Centrem sportu ministerstva vnitra a tam jsou priority jasně dané: medailová umístění na vrcholných světových akcích. Kam se řadí i olympijské hry, takže kdyby to příští rok vyšlo i v Tokiu, pak bychom to považovali za zdařilé vyvrcholení čtyřletého cyklu.

Pane Vávro, přeju hodně dalších úspěchů!