Při pádu si Alaphilippe vykloubil rameno, ale dokázal si ho sám nahodit zpět a mohl okamžitě pokračovat v závodě. V pelotonu to později vyprávěl Primoži Rogličovi, který má s vykloubeným ramenem spoustu zkušeností. Start etapy rozhodně nebyl pro Alaphilippa snadný, ale ještě se dokázal zapojit do dlouhého úniku. „Podařilo se mi dát rameno zpátky na místo, vzpomněl jsem si, jak to dělali v nemocnici,“ vysvětlil po dojezdu. 

„Den začal opravdu špatně, když spadl. Obávali jsme se nejhoršího, ta nehoda vypadala opravdu vážně. Už když seděl na zemi a držel se za rameno, říkali jsme si, že to nevypadá moc dobře,“ řekl pro road.cc ředitel Tudoru Raphael Meyer.

„Ale vrátil se zpět přes peloton, dojel si do prvního balíku, pak do skupiny v úniku a dokázal sprintovat na pásce proti Woutovi (van Aertovi, pozn. red.) a Axelu Lauranceovi,“ pochválil Meyer svého nejslavnějšího závodníka. Zde však Francouz překvapil všechny okolo sebe, když se začal radovat z etapového vítězství, ačkoliv dojel až třetí. „Bohužel po pádu mu přestala fungovat vysílačka, a protože se celý den závodilo na plný plyn, neměli jsme čas ji vyměnit.“

„Takže nevěděl, že jsou vpředu dva kluci, a myslel si, že vyhrál etapu. Ale to k cyklistice patří, je to součást příběhu a my jsme rádi, že jsme třetí. A máme alespoň tu fotku,“ směje se Meyer. Samotnému Alaphilippovi přesto bylo v cíli trochu trapně. „Za páskou mi Wout řekl: ,Ne, ne, vpředu byli lidi.‘ Po pádu mi nefungovala vysílačka a prostě to musím přijmout. Už jsem to udělal na Lutych-Bastogne-Lutych a teď na Tour. Je to součást hry,“ připomněl své slavné zaváhání v dojezdu belgického monumentu v roce 2020. 

„Bojoval jsem tvrdě, měl jsem dobré nohy. Takže jsem jako idiot sprintoval, abych se pokusil vyhrát,“ krčil rameny třiatřicetiletý cyklista, který byl po etapě na vyšetření poraněného ramene. „Doufáme, že je v pořádku, šel na rentgen. Ale samozřejmě je to bolestivé,“ dodal Meyer.