„Jít do úniku byl plán. Dostali jsem se tam s Madsem a dokázali jsme ještě posbírat body na sprinterské prémii. Díky tomu má ještě větší náskok před Kooijem, to je dobrý,“ řekl Vacek na úvod svého hodnocení 17. etapy s přejezdem dvou vysokohorských průsmyků Tonale a Mortirolo. V takto dlouhých kopcích měli mít navrch ryzí vrchaři, ale Vacek se držel skvěle. „Mads bohužel odpadl v tom prvním kopci. Já zůstal v té přední skupině a cítil jsem se docela dobře. Nepočítal jsem s tím, že bych takto dobře přejel i Mortirolo. Ztratil jsem jen asi dvacet vteřin na nejlepší,“ pokračuje.

Už se zdálo, že o vítězství v etapě pojede jen malá skupina nejlepších uprchlíků, ale Vacek se za sjezdem z Mortirola ještě dotáhl dopředu. „Pod Mortirolem jsem si tu první skupinu dojel, společně s Martinezem a Keldermanem. Spolupráce byla docela dobrá, samozřejmě někteří závodníci s tím trochu vychcávali. Nevím, jak to říct jinak,“ směje se Vacek. „Ale to je normální. To k tomu patří. Když se jede o vítězství, je třeba co nejvíc šetřit energii, hlavně v tak těžké etapě.“

Skupina favoritů na celkové pořadí se k uprchlíkům rychle přibližovala, tým Q36.5 chtěl vytvořit pozici pro útok Toma Pidcocka a stáhl většinu odstupu. Navíc v cestě stálo ještě jedno stoupání Le Motte, sice pouze tři kilometry dlouhý kopec, bohužel však hodně náročný. „Viděli jsme, že za námi jede rychle skupina s růžovým dresem. A v tom posledním kopci už jsem byl vystřílený, už jsem nedokázal viset nástupům a pak nás přeletěla skupina s Del Torem a to byl pro mě, bohužel, konec.“ 

„Byl to docela dobrý výkon, jsem spokojený. Bylo to těsný, ale zase to nevyšlo. Budeme bojovat dál,“ dodává Vacek. A možná nejlepší šanci má v 18. etapě, která jev závěru rovinatá, ale uprostřed je několik stoupání. Očekává se úspěch dlouhého úniku, sprinterské sestavy nejspíš nemají dost síly a vůle závod kontrolovat. Proto bude hodně záležet na tom, jakou taktiku zvolí Lidl-Trek. Dostane Vacek volnost?