Na 183,7 kilometrech z Roeselare do (a okolo) Waregemu čekalo peloton až ve druhé polovině 11 kopců a celkem 8 heligenů, sektorů s dlažbou. Rozhodlo se ale až dva kilometry za posledním z nich Herlegerstraatem. Do cíle chyběly čtyři kilometry, Laporte, 30letý Francouz, se lehce odpojil od zbylé trojice, která už měla mírný náskok na další pětici. Tu ihned zpacifikoval Laportův parťák Tiesj Benoot. Šlapal sám vstříc dalšímu triumfu a poslední metry si už dovolil vytáčet oblouky radosti. Osmadvacátý triumf kariéry! Ten z něj dělá zatím nejúspěšnějšího jezdce jara! Loni získal Mathieu van der Poel jako pátý v historii double Dwars door V… + Ronde de V… Laporte může dobýt triple ještě spolu s Gent-Wevelgem. To se však i teď jeví jako z říše fantazie.

„Byl to těžký den, ale skvělý den. Tým jel skvěle, je to neuvěřitelné mít pět výher z pěti klasik, to není jednoduchá věc,“ rozplýval se vítěz. „Byl jsem silný ve stoupáních, cítil jsem se i po neděli dobře a proto jsem vyhrál. Dobře jsem trénoval, jsem pořád čerstvý a těším se na neděli s naším skvělým týmem.“

Druhý skončil Oier Lazkano (Movistar), poslední přeživší z dlouhého úniku, který v už unaveném spurtu přejel Nielsona Powlese (EF Education Easypost). Pro statečného Baska to je nejlepší výsledek kariéry. „Ve Španělsku tyhle klasiky nejsou moc v oblibě. Ale cyklisti se na ně zaměřují víc a víc a tenhle můj výsledek může přispět k tomu, že jich sem bude jezdit víc,“ říkal v cíli do kamery Eurosportu. Až po nich se přiřítili sprinteři, kteří v posledním kilometru spolkli poslední odtrhlíky včetně Alexandra Kristoffa (Uno-X). Nejlepším z nich byl Jasper Philipsen (Alpecin Deceuninck), pak Mads Pedrsen (Trek Segafredo) a Arnaud De Lie (Lotto Dstny). 

Před nedělním Ronde de Vlaanderen (Okolo Flander – jezdí se od roku 1945) se na Dwars door Vlaanderen (Přes Flandry – od roku 1913) podával chutný předkrm. Vyrovnanost pole bez účasti top tří aktuálních klasikářů Van der Poela, Van Aerta a Pogačara slibovalo vyrovnaný souboj, nečekané rozuzlení a volný trůn pro čerstvá jména.

Už na 16. km získali malý náskok Jevgenij Gidich (Astana), Oir Lazkano, Nicolas Zukowsky (Q36.5) a Ward Vanhoof (Team Flanders Baloise), po chvíli se k nim přidali Leon Heinschke (DSM) a Alexander Kristoff, který jel opět v upravené časovkářské přilbě. Ještě po prvním kopci na 83. km měli náskok 3:15 minuty. Peloton řídili chlapci z Trek Segafredo i s pátým nejmladším jezdcem celého pole Mathiasem Vackem, který jel svoji teprve třetí velkou klasiku a skončil 59. se ztrátou 3:32. Třetím byl další český cyklista Pavel Bittner (DSM). Naopak Zdeněk Štybar (Jayco AlUla) pak třetím nejstarším. Ten vzkázal, že se už cítí dobře po rekonvalescenci po covidu a po ďábelském programu včetně nedělních Flander cílí hlavně na Paříž-Roubaix příští neděli. Oba však do cíle nedojeli.

Párkrát se ukázal pokusem o nástup z hlavní skupiny dvojnásobný mistr světa Julian Alaphilippe (Soudal QuickStep). Ale třeba na Berg Te Houte se po jeho podsmeknutí zablokoval zbytek jezdců za ním a pádem to odnesl týmový spurter Tim Merlier, s nímž jel poprvé společný závod… Poprvé po otřesu mozku na Tirreno-Adriatico se objevil také Tom Pidcock (Ineos Grenadiens), ale také hlavně v rámci přípravy na „velké Flandry“.

Zepředu odpadli Vanhoof a Heinschke a hlavní skupina se nadělila. První odjeli Philipsen, Quinten Hermans (Alpecin Deceuninck), Benoot a Laporte.  O lepší pozice se snažil poté i Tim Wellens (UAE team), ale bez efektu. Vpředu zbyli po stoupání na Ladeuze jen Lazkano s Kristoffem. Jenže skupina jen přece jen chytila po posledním heligenu 5,9 km před cílem. Teď už se jelo povětšinou z kopce. Až přišel útok loni druhého Laporteho… Před dvěma lety dokázal ujet Dylan van Baarle za vítězstvím sám 58 kilometrů.