„Ne, ne, do neděle jsem na vítěze nečekal. Spěchal jsem domů za rodinou,“ usmál se nezdolný 46letý vyzyvatel. Vyfotil se u cílového dojezdu, dal si belgické pivo na oslavu a napsal pár pohledů. Pak znovu usedl na kolo… Ještě deset kilometrů mu zbývalo na okraj Paříže k zaparkované dodávce kamaráda Jardy Ticháčka, s nímž zamířil směr Nová Paka.

„Trochu jsem si natáhl nohy, začal vyřizovat maily a sociální sítě a taky bavil řidiče. Moc jsem toho nenaspal. Pořádná únava přišla až třetí den po dojezdu doma na kanapi u televize, když jsem sledoval poslední etapu,“ popisuje „vítězné“ pocity. „Na kole jsem od té doby ještě nebyl, mám moc práce.“

Jako by ji neodvedl na trase. Nejen, že šlapal, ale taky fotil a natáčel videa, s ohledem na počasí a stupeň vyčerpání plánoval další postup. „Jel jsem podle stažených gpx map Tour, jen jsem si prohodil první tři etapy. Mezi čtvrtou a šestou jsem si obvykle zastavil na kafe a řešil, jak strávím noc. Plán byl dojet do půlnoci, najíst se, postahovat fotky, vyprat a trochu se prospat, většinou to vyšlo na tři hodiny. Jen čtyřikrát jsem přespal venku,“ popisuje. Živé záběry z jeho putování zpestřovaly vysílání České televize. V jeho tváři jste brzy přečetli snad každý najetý kilometr…

Na rozdíl oproti předchozím ultra výpravám ho nehonil závodní stres. „Jel jsem ale hodně podobně. Byl to taky souboj s časem. Nechtěl jsem, aby mě dojela a pohltila celá karavana Tour, přes ni bych se už nepřekousal. Jak jsem měl náskok, už jsem si hrál s čísly, co všechno stihnu, aby to nebyla jenom cykloturistická dovolená.“ To tedy vážně nemějte strach. Denní průměr jeho túry činil 311 km a 4000 metrů převýšení, v horách míval rychlost okolo 19 km/h, na rovinách až k 25 km/h.

„Každej den tě to ale z kola taky několikrát sundá. Semafory, musíš doplnit vodu, nakoupit jídlo. Na oběd jsem si nesedal, moje oblíbená kombinace je pivo a kafe s croissantem, pak dvě bagety se šunkou na cestu,“ vypráví. Čtyři defekty ho potkaly většinou v noci ve městech vinou střepů na ulici, zastavil se i na drobný servis včetně výměny brzdových destiček.

Navzdory hodně deštivému počasí vydržel i zdravotně, odolal nachlazení. „Držel jsem vyrovnaný tempo a nepřetěžoval tělo. Jak pršelo, z chladu mě bolela kolena, s tím jsem počítal. Poslední týden mi otekla pravá achilovka, to jsem měl docela strach.“ Neudolal ho ani spánek. „Funguje na mě kafe, dám si ho a nespím. Taky jsem spadl jen jednou, hned třetí den. Kamínek se mi zacvakl do kufru u pedálu, ale povalil jsem se na bok a na záda a jen roztrhal omotávku. Vím, jak takhle padat.“

Pořadatelé Tour o jeho štrapáci ani nevěděli. Úžasný výkon však opět potvrdil jeho výjimečnost. „Jsem spokojený, přestože snad jen dva dny byly bezproblémové. Zúročil jsem všechny dosavadní zkušenosti,“ hodnotí. Loni třeba zajel časový rekord na Kopkových Tisíc mil, před tím uctil cestovatele a malíře Julia Payera poutí z jeho rodných Teplic až na vrchol Ortleru a zpět. Absolvoval úspěšně závody napříč Evropou jako North Cape – Tarifa nebo Amerikou (4960 km za 10 dní 19 hodin a 49 minut) atd.

Celý třítýdenní výlet ho vyšel odhadem na osmdesát tisíc korun, díky němu ovšem vydělal na tři dobročinné projekty skoro čtvrt milionu. Takže i tady je v plusu.

A jak znovu připomene všechny své zážitky? „Knížku postupně rozepíšu, to je nadlouho… Na podzim vyrazím na tradiční přednášky. Chystá se taky filmový dokument o mně, kluci tady byli se mnou čtyři dny a zpracují něco samostatně taky přímo o Tour.“ Tak se těšte.