Emil Hekele jako příklad pro mladé

21.09.2020 | Petr Nejedlý

Emil Hekele jako příklad pro mladé

Cyklokrosový TOI TOI Cup startuje již o víkendu v Mladé Boleslavi a na Holých Vrších. Na startu nebude chybět Emil Hekele. Emilio, jak mu říkají nejen u nás, ale i v dalekém Japonsku, na posledním lednovém MČR zničil všechny soupeře a ve 42 letech se stal poprvé cyklokrosovým šampionem.

A asi nikdo neočekává, že by Emil Hekele vzdal obhajobu titulu. „Moc se na sezónu těším, budu v ní závodit v nejcennějším dresu, jaký lze na domácích tratích vybojovat. Do sezóny by žádný závodník neměl vstupovat s malými cíli, takže tím mým je obhájit v Jabkenicích titul mistra České republiky, chci zůstat nahoře. Vrcholem sezóny bude kromě obhajoby českého mistrovského titulu závod světového poháru v Táboře. Rád bych jel i všechny závody Českého poháru v cyklokrosu, chci v něm jezdit na co nejvyšších pozicích a dokončit celkově na stupních vítězů. Mistrovství světa zatím nechci řešit, je příliš daleko.“

Český mistr předpokládá, že úvod sezony bude složitější: „V létě moc nezávodím, takže nyní potřebuji pár závodů, nejsem úplně rozježděný. Na druhou stranu, mne nikdy začátek sezony nezastihl ve formě, vždy potřebuji čas, abych chytil správný rytmus. Závod dá více než trénink. Obrovskou motivací bude mistrovský dres, věřím, že i díky němu se budu posouvat dále. Chci si tuto sezonu v mistrovském dresu užít.“

Emil Hekele vyjede do blížící se sezóny na kole Sintesi Flu, jehož barva, jak zmínil, neladí s mistrovským dresem. Což ovšem bude pro výsledky to nejméně podstatné. „Flu je nejvyšší model Sintesi, jednopřevodník, galusky mi dodávají z Francie, jsou od FMB, což je rodinná asi sedmdesát let stará firma, letos na nich mám jako novinku své jméno. Brzdy jsou kotoučové, mechanické, o 200 gramů lehčí, účinnost maličko slabší proti hydraulice, musím si zvyknout, dva týdny na tom jezdit.“

Otázka reprezentace je pro již 43letého cyklokrosaře nadále otevřená. „Telefonoval mi reprezentační trenér Petr Dlask, potvrdil jsem mu zájem. V minulosti jsem se reprezentaci i spoustě závodů světového poháru vyhýbal, jezdil jsem maximálně dva závody světového poháru za sezónu, prostě chyběly vhodné podmínky. Veřejnost většinou neví, že si člověk musí závody světového poháru zaplatit. V reprezentaci jsem nejstarší, kluci jsou mladší i o více než patnáct let. Pro mne to není nic nového, spíše pro kluky, kteří mne ani neznají, vidí většinou pouze mé jméno ve výsledcích. Jsem jim příkladem, že i ve starším věku se dá jezdit na vysoké úrovni. Tréninky jsou občas nutné i ve skupině, takže jsem absolvoval i soustředění, která jsem dříve nijak nevítal.“

Na otázku, zda se cítí jako legenda, odmítavě odpovídá: „V žádném případě, jsem sice mezi závodníky již ve věku, ale legendy jsou Zdeněk Štybar a Radomír Šimůnek starší. Chci závodit, dokud mne to bude bavit. V minulosti jsem již nejednou kariéru ukončil, protože mne to přestalo bavit, i díky tomu, že jsem neměl právě ideální podmínky. V současnosti mám lepší psychiku, ta je podstatná, možná z tohoto důvodu stále jezdím a pořád mne to baví. Poslední roky si vždy říkám, že skončím posledním závodem sezony. A pak se to změní. Nyní chci obhájit titul, uvidíme, co se stane, ale i kdybych neobhájil, užiju si to. Nebude to jednoduché, mám malou dcerku, má přítelkyně ví, jak to všechno bolí po stránce fyzické i časové. Když budou vyhovující podmínky, sloužit zdraví, bude mne to uspokojovat, budu dále závodit, snad ještě dlouho.“

Složitost dnešní doby ještě situaci ve sportu zkomplikovala a Emil Hekele nebyl výjimkou. „Od konce loňské sezony jsem v podstatě vlétl rovnýma nohama do marketingu. Musel jsem shánět partnery a pocítil jsem prakticky ihned dopady covidu-19. Šířil se již od přelomu února a března, takže má předcházející jednání se odložila, nebo ztroskotala. Po pauze začal někdy v polovině roku vyjednávací kolotoč znovu, restartování jednání bylo komplikované, už od přesvědčování, abychom se opět sešli. Zabralo to spoustu času, ale podařilo se mi partnery sehnat, což mne moc těší. Nyní doufejme, že nedojde k žádným omezením, ať doma nebo v zahraničí, že se závody uskuteční, nejen my cyklokrosaři bychom si to zasloužili.“

Mnozí tvrdí, že Emil Hekele je rebel zvyklý říkat, co si myslí. A to dost na rovinu. Však také jen zmínění jeho jména dokázalo prý mnohé cyklistické funkcionáře rozpálit. Nuže, na rovinu, jak vidí český cyklokros v době, kdy začínal, a v současnosti? „Vidím hodně rozdílů v přístupu k cyklistice, není to jen o cyklokrosu. Firmy, které před dvaceti třiceti lety dělaly do cyklistiky, více cyklisty podporovaly, uvědomme si, že cyklistika je drahý sport. A je to i o lidech. Když jsem byl mladší, šel jsem do sportování a závodění po hlavě. Už jako dítě. Přiběhl jsem ze školy, taška šla do kouta, a venku jsme sportovali. V současnosti mají mladí spoustu jiných aktivit od počítačů k mobilům. V minulosti jsme to měli více nalajnované, makali jsme celé dny, měli jsme vůli něco dokázat, i přes tu bolest, kterou to přináší, to dnešní mládeži chybí, takový pořádný tah na branku. Je to i o trenérech, my jsme s nimi byli denně, dnes trénují přes internet, kolikrát ani své svěřence neznají. Doba je někde jinde.“

Možná, že jeho zarputilá povaha a srdce opravdu mnohým mladším cyklistům chybí. Není to jakýsi druh varování, že je Emil Hekele po čtyřicítce mistrem republiky? „Možná, že to je určitý druh varování, ti mladí by si měli říci, že chtějí něco dokázat. A že by se mělo pracovat na podmínkách, v nichž cyklokrosaři žijí, přestože u nás nikdy nebudou podobné belgickým nebo někde jinde na Západě. Byla by fajn širší zdravá konkurence, aby každý rok vyhrával mistrovský titul někdo jiný.“

Emil Hekele (43) začínal v rodných Lošticích pod trenérským vedením svého otce, vynikajícího silničáře. V roce 1996 zamířil na vojnu do Dukly a dále šířil slávu rodu Hekele, stal se mj. mistrem ČR ve stíhačce družstev na 4 km. Jezdil i na silnici, na etapách Okolo Chorvatska skončil v roce 1998 osmý. Zapsal si starty na SP dráhařů. Po Dukle působil ve Favoritu Brno i pražské Spartě. Vyhrával závody Českého poháru v cyklokrosu, často jezdil v zahraničí a české závody vynechával. Cyklokrosem si vydělával mj. i v Japonsku. Když se rozloučil s elitní kariérou, vyhrával závody kategorie Masters a poté… se znovu objevil v kategorii Elite. Výkonnost na to měl. Což letos v lednu potvrdil titulem mistra ČR v cyklokrosu. V něm má za sebou i tři účasti na světovém šampionátu. V roce 1999 skončil v kategorii do 23 let na sedmém místě, v roce 2017 jel poprvé MS v kategorii Elite a bylo z toho 22. místo. V letošním roce ho na MS vyřadila ze hry rychlost fenomenálního Matthieuho van der Poela.



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste