Harper přijel na Giro d'Italia s ambicemi na dobré umístění v celkové klasifikaci, ale v nejtěžších etapách nebyl schopný udržet se s nejlepšími a radši se zaměřil na etapové vítězství. Což mu vyšlo na poslední možný pokus. „Bylo to psychicky i fyzicky velmi náročné Giro. V prvním týdnu jsem se cítil dobře, ale během druhého volného dne jsem onemocněl. Ve druhém týdnu jsem se kvůli tomu necítil dobře a vypadl jsem z celkového pořadí. Pak už to bylo čistě o tom, abych se zotavil a zjistil, jestli dokážu vyhrát etapu,“ řekl Australan v rozhovoru po závodě.

Harper se dostal do velkého úniku v úvodu etapy, což se ukázalo být rozhodující, protože pak už bylo jen na něm, aby dokázal, kdo je v první skupině nejlepší vrchař. Na Colle delle Finestre se dokázal zbavit všech soupeřů, nejdéle vzdoroval Alessandro Verre z týmu Arkéa-B&B Hotels, ale vrchol nejtěžšího stoupání Gira překonal Harper už sám.

„Nebylo to úplně v plánu. Nebyl jsem si úplně jistý, jak to dopadne,“ přiznává. „Myslel jsem si, že by to mohl být velký boj mezi jezdci na celkové pořadí. Ale ujel jsem s pěknou velkou skupinou a pak jsem si jel své tempo na Finestre a odjel jsem sólo. Pak už jsem si musel dobře rozložit síly a doufat, že to udržím,“ usmíval se závodník týmu Jayco AlUla.

Do cíle dorazil s náskokem téměř dvou minut před Verrem a třetím Simonem Yatesem. Byl tak jedním z prvních, kdo Yatesovi pogratuloval k celkovému vítězství. „Nevím, z čeho mám větší radost, jestli z toho, že jsem sám vyhrál etapu, nebo z toho, že Simon vyhrál Giro. Je to skvělý kluk a měl jsem tu čest s ním několik sezón jezdit. Hodně jsme spolu závodili a myslím, že si to nikdo nezaslouží víc než on,“ říká Harper. 

Na druhou stranu se Yatese trochu obával. „Vítězství jsem uvěřil až 1,5 kilometru před cílem. Do té doby jsem se hrozně trápil a věděl jsem, že Simon se zezadu přibližuje. Byli jsme dlouho týmoví kolegové a věděl jsem, jak silný dokáže být. Proto jsem se trochu bál, že mě dojede,“ dodal Harper.