Hodnocení cyklokrosové reprezentace

06.02.2019 | Libor Matějka

Hodnocení cyklokrosové reprezentace

Podívejme se čistě matematicky na umístění našich reprezentantů v dánském Bogense a udělejme si rekapitulaci napříč kategoriemi.

Dali jsme si do grafu umístění našich reprezentantů při Mistroství světa v Dánsku. Za optimum jsme stanovili desátou příčku, tedy Top 10. Určitě první desítku nejde považovat za cíl pro každého reprezentanta, ale pro každou kategorii by to mohlo být reprezentačním cílem.

V mužích jsme vzhlíželi a doufali v Top 10 u Michaela Boroše, ale 14. místo odpovídalo celé sezóně a nezafungovala ani výjimečnost světového šampionátu. Výsledky Tomáše Paprstky a Jana Nesvadby v zahraničí jsou bohužel dlouhodobě špatné a je velký problém, uvědomíme-li si, že jsou to dva reprezentanti, kteří suverénně vládnou domácímu pelotonu.

V ženách jsme rozhodně počítali s první desítkou, v medaili doufal asi málokdo, ale čas se nezastaví ani u Kateřiny Nash. A čas nezastavíte ani u dalších dvou českých reprezentantek a tak není perspektiva českého ženského cyklokrosu příliš jasná.

Jedině v případě Jany Czeczinkarové máme jiskřičku naděje, ale ani jí to letos nevyšlo, byl to však spíš špatný den, než její standardní vystoupení v kategorii U23. Určitě se čekala první desítka, Jana dokonce byla podle předpokladů největší nadějí na cenný kov z celého šampionátu. U ostatních děvčat se uvidí, jak se bude vyvíjet jejich kariéra.

Závod mužů U23 a vystoupení Tomáše Kopeckého bylo jediným opravdu světlým okamžikem naší reprezentace na šampionátu. V první desítku jsme doufali, ale boj o medaili si asi nepřipouštěli. A Tomáš bojoval o pódium, tentokrát to nevyšlo, ale je naší největší nadějí do budoucna. A ostatní kluci? Jejich výsledky odráží kvalitu českého pelotonu.

A o juniorech se dá říci to stejné. Jakub Ťoupalík se protlačil do první desítky, Jan Zatloukal skončil kousek za desítkou (14.) a ostatní poměrně daleko od čela pelotonu mladých cyklokrosařů.

U každého jména by se šlo zastavit individuálně a najít objektivní příčiny výsledku, nebo častěji neúspěchu. Ostatně to oficiální stránky cyklokrosu udělaly, ale letmý pohled na grafické vyjádření výsledků našich reprezentantů není optimistický. A to výchozím bodem grafu nebyla pozice medailová, ale první desítka.

Foto Jaroslav Svoboda 




Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Potocký M.
Díky za článek a vytvoření názorného přehledu z kterého se dá ledacos vyčíst. Například jaký je rozdíl v kvalitě domácího pelotonu, vůči tomu zahraničnímu. Dalo by se říct kdo závodí převážně doma a venku se vyhýbá kvalitním závodům nemá šanci uspět. Ale jak je známo každá velká věc je založena či složena z mnoha maličkostí. Předpokládám že každý mladý člověk jde do sportu s vidinou že může vyhrávat a stát se Mistrem své země, světa, . . . Položme si otázku. Je možné ve stávajícím systému toto dosáhnout? Jaký je skutečný zájem oddílů, trenérů, sponzorů, . . . ? Není podstatné co tito funkcionáři veřejně říkají ale co si myslí a neřeknou nahlas. Historicky vzato máme řadu špičkových cyklokrosařů. Kolik z nic je výsledkem systému, nikoliv rodičů, nebo zarputilostí jednotlivce??? Proč kvalifikační měřítko na M.S. kategorii Elite není celkové umístění ve Světovém poháru??? Osobně bych to nastavil následovně, pojedou ti co jsou v první dvacítce celkového pořadí Světového poháru. A to se domnívám že by zásadně ovlivnilo hodně výrazně dění i v cyklistických oddílech na všech stupních. To by byl jasný vzkaz i pro mladé jak vysoko musí posouvat svou výkonnost. Akademická otázka. Co bylo dřiv, vajíčko nebo slepice. Se dá přetvořit kdo má větší hodnotu, člověk s úsilím být Mistrem světa a nebo „trenér“? Kolik je trenérů kteří mají historicky hmatatelné výsledky, několik jich znám. A důstojní nástupci jsou kde??? Svaz musí podporovat práci s mládeží ale včetně toho že provádí kontrolu (né účetní) ale té práce. To tady naprosto nefunguje, reprezentační trenér má zcela určitě malé možnosti kontrolovat a mít průběžný přehled o trénincích v oddílech. Zarážející je i počet omluvenek z účasti na závodech z důvodu zdraví. Omluvenka by zcela určitě měla být řádně doložena s možností kontroly zda nedošlo pouze k domluvě mezi lékařem a omlouvajícím se „závodníkem“. Roky jsem závodil, roky funkcionařím a věta kterou slýchám nejčastěji je. Cyklisté nic nepotřebují, mají spousty silnic za které neplatí. A s rozvojem horských kol se to fakt nezlepšilo, protože k té předešlé větě následuje. No stejně jezdíte na horských kolech po lese, . . . Nejen že tu chybějí velodromy (rychlost) ale tady chybí krátké vyasfaltované okruhy s jednoduchou uzavírkou na kriťáky a tréninky. Celoroční cyklokrosové tratě. Mnohokrát jsem to zmiňoval v místě svého působení a ničeho nedocílil. Až možná letos tady u nás na vesnici kde se roky buduje sportovní areál, tak nějak svépomocí za podpory vesnice. V nastávajících dnech začneme tvořit trať na každodenní využití. Na závěr bych ještě dodal že řada dospělích závodníků závodí jen proto aby nemusela do běžného pracovního procesu. Vyjímkou jsou Ti co závodí při svém běžném zaměstnání. V tabulce jsou jmenovaní Nesvadba a Paprstka. Ať je jejich chlebodárci pošlou na několik měsíců, vydělávat si peníze někde do fabriky manuální prací a při tom trénují.
06.02.2019 13:35:36