Remco Evenepoel (Red Bull-Bora-Hansgrohe) znovu potvrdil, že Clásica San Sebastián patří mezi jeho nejoblíbenější závody. Belgický šampion zvítězil už počtvrté v kariéře a stal se samostatným rekordmanem slavné baskické klasiky.
Na 221 kilometrů dlouhé trati se rozhodovalo tradičně až v závěrečných stoupáních Jaizkibel, Erlaitz a Murgil Tontorra. V úvodu se vytvořil osmičlenný únik, kterému peloton kontrolovaný týmem Red Bull-Bora-Hansgrohe neumožnil vytvořit si větší náskok.
Ve stoupání Jaizkibel se závod začal dělit. Z pelotonu útočili Bart Lemmen (Visma-Lease a Bike), Michael Leonard (Ineos Grenadiers), Sean Quinn (EF Education-EasyPost), Jay Vine (UAE Emirates-XRG) a Maxim Van Gils (Red Bull-Bora-Hansgrohe), jejich snaha ale dlouho nevydržela.
Evenepoela nezastavily ani technicke problémy
Velké komplikace potkaly přibližně 50 kilometrů před cílem samotného Evenepoela, který po defektu zůstal za pelotonem. Belgický lídr musel s pomocí týmového kolegy Giulia Pellizzariho dlouze stíhat a na vrcholu stoupání Erlaitz ztrácel na čelní skupinu téměř čtyřicet sekund.
Ani to však pro dvojnásobného olympijského vítěze neznamenalo konec nadějí. Rozjel stíhačku a ve sjezdu se dokázal vrátit do skupiny favoritů a také do boje o vítězství. Trvalo mu to 20 kilometrů a do cíle chybělo už jen 30 kilometrů.
Rozhodující okamžik přišel v závěrečném výjezdu Murgil Tontorra. Van Gils rozjel ostré tempo a dokonce z vedoucí skupiny odjel, ale útočit nechtěl. V nejprudší části stoupání zaútočil Evenepoel a jeho tempu dokázal čelit pouze Richard Carapaz. Se ztrátou 15 sekund jeli Louis Barré (Visma) a Giulio Ciccone (Lidl-Trek).
Jenže Evenepoel s Carapazem spolupracovali až do cílové rovinky v San Sebastiánu a neumožnili nikomu vrátit se dopředu. Ekvádorec ve finiši začal spurtovat z první pozice, Belgičan si však zkušeně počkal v jeho háku a v závěrečných metrech ho bez větších problémů předjel.
Čtvrtým triumfem v Clásice San Sebastián se Evenepoel osamostatnil na čele historických tabulek. Dosud se o rekord tří vítězství dělil se Španělem Marinem Lejarretou.
Se ztrátou 29 sekund do cíle dorazila skupina pronásledovatelů, mezi kterými si pro třetí místo dospurtoval Ben Tulett (Visma-Lease a Bike), čtvrtý skončil Christian Scaroni (XDS Astana) a pátý Pello Bilbao (Bahrain Victorious).
„Konečně dovolená,“ smál se Evenepoel
„Bylo to moje nejtěžší vítězství ze všech čtyř, která jsem tu vybojoval,“ povídal Evenepoel po skončení závodu „Ale zároveň jsem tu měl ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažil.“
„Po tom defektu jsem musel dohánět dvouminutovou ztrátu. V tom stoupání jsem tedy musel jet rychleji než kluci v čele. Naštěstí jsem dokázal zachovat klid a nakonec to dopadlo dobře.“
Evenepoelovi se nelíbilo baráž, kterou nařídili rozhodčí, kvůli tomu se nemohl rychleji vrátit dopředu skrz doprovodnou kolonu. „Rozhodčí dnes nebyli zrovna shovívaví. Okamžitě udělali baráž a to mi návrat rozhodně neusnadnilo.“
„Musím poděkovat týmu, že mě dotáhl zpátky. A Maxim Van Gils byl v závěru mimořádně silný,“ chválil krajana a týmového kolegu.
Po útoku ve výjezdu na Murgil Tontorra si byl už hodně jistý. „Když jsem zaútočil, vlastně jsem si hned uvědomil, že vyhraju. Měl jsem opravdu skvělý den, to jsem dokonce už řekl i Maximovi. Navzdory tomu náročnému dni a situaci padesát kilometrů před cílem.“
Nyní ho čeká dovolená, ale záhy poté se začne připravovat na poslední velký cíl roku. „Nejdřív si trochu odpočinu. Potom vyrazím znovu na vysokohorský trénink a pokusím se stát mistrem světa.“
