Jiří Wimmer - křikloun s laskavým srdcem

05.02.2020 | Alexandros Charalambidis, Foto: archiv CK Příbram

Jiří Wimmer - křikloun s laskavým srdcem

Omlouvám se, ale jiný název pro nekrolog mě zrovna teď nenapadá. Proč? Každý, kdo znal Jirku, a podotýkám, dobře znal, mi jistě dá za pravdu, že jako člověk mohl na mnohé působit ne zrovna přívětivě, spíše velmi kontroverzně. Pro některé to byl křikloun, který si nebral servítky a dokázal vynadat pořadatelům i rozhodčím. Prostě každému řekl své, pokud nabyl přesvědčení, že je to právě teď zapotřebí a že je to tak správně.

Takto jsem jej poznal i já, na první pohled jako neurvalce, který se při tréninku svého oddílu mládežníků dokáže ve zlém rozejít s trenérem. Tehdy jsem ale ještě netušil, že se za několik málo měsíců se stejným člověkem potkám v Příbrami, kam do cyklistického oddílu přejde můj mladší syn. S tímhle křiklounem, jak jsem ale později zjistil, s laskavým srdcem.

Čím častěji jsem trávil čas čekáním na konce tréninků mládežníků v onom „baráku“, jak se říkalo cyklistickému zázemí CK Příbram, tím více jsem měl možnost zabředávat s Jiřím do rozhovorů o cyklistice, trénování, o jeho životních názorech, a rázem jsem poznal člověka, který umí argumentovat a zároveň ale respektovat a přijmout názory druhého, pokud ten druhý není vyložený trouba. Zároveň také člověka se všemi možnými lidskými slabostmi, které má, co naplat, každý z nás. Jistě, Jirka nebyl dokonalý, občas něco přehnal, ale byl také schopný přiznat svoji chybu, pokud se zmýlil. Takto jsem ho poznal i v momentech, kdy jsem se dostal do role oněch mravenečků, kteří při pořádání závodů staví zábrany, komentují dění na silnici či jezdí s doprovodným vozem a bůhví co ještě.

Ano, netvrdím, že vyjít s Jirkou bylo jednoduché, ale pro mě čas strávený s ním prostě představuje kus naplněného života. Života cyklistického fandy, který měl tu čest se s ním potkat. Věřím, že obdobně to cítí všichni, kteří pod jeho vedením prošli svou závodní kariéru, nebo mu byli po nějaký čas svého života, ať už profesního či osobního, nablízku.

Jirko, Klofane, děkuji Ti (a určitě nejen za sebe) za Tvoji práci, kterou jsi pro cyklistiku vykonal. I za Tvé občas velmi hlasité projevy na závodech! Věř, že nejenom mně budou chybět! Lituji jenom jedné věci, že se mi nepodařilo setkat se s Tebou zkraje nového roku na Šumavě. Přesto, až někdy pojedu kolem Modravy na Březník, třeba na běžkách nebo na horském kole, vzpomenu si. Vzpomenu si na toho křiklouna s laskavým srdcem. A pozdravuj Battagliu, však víš…

Poslední rozloučení proběhne v úterý 11. února ve 13 hodin v Obřadní síni Na Hvězdičce v Příbrami (pozn. redakce).



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste


Potocký M.
Pamatuji ho z dob kdy jsem závodil a první dojem z něj nebyl příjemný. Jsem z jiného kraje tak že jsme se jen setkávali či míjeli na závodech. Ovšem je to jeden z těch na které jsem nezapoměl ačkoliv jsem ho roky neviděl. A jak se znám nezapomenu. Bylo a je více lidí co nejen na první dojem působí nepříjemně ale když jim člověk naslouhá a následně je více pozná. . . . No stručně řečeno je rád za to že je zná. Jdu zapálit svíčku.
05.02.2020 11:31:35