17. etapa Tour de France z Bolléne do Valence nebyla úplně rovinatá, ale nejspíš šlo o poslední příležitost pro sprintery, takže zejména Lidl-Trek dělal co mohl, aby závod skončil hromadným dojezdem. A situace v závodě jim hrála do karet, do dlouhého úniku se totiž dostali jen čtyři cyklisté - Jonas Abrahamsen, Quentin Pacher, Mathieu Burgaudeau a Vincenzo Albanese. Do skupiny se nedostali jezdci týmu Ineos Grenadiers, kteří se to pokoušeli změnit, nejdříve se v vedoucí kvartet vydal stíhat sám Axel Laurance, ale marně. Poté to britský tým rozjel v prvním stoupání Col de Pertuis, natáhli peloton a utrhli nejlepší sprintery, ale k ničemu to nevedlo.
Zatímco Quinn Simmons na čele pokrýval nástupy, Jonathan Milan se vzadu trápil v každém, i mírném, stoupání. Měl však k ruce své týmové kolegy a ti mu pomáhali vrátit se do hlavního pole.
V druhém výjezdu na vrchařskou prémii Tartaiguille, 45 km před cílem, si z pelotonu nastoupil Wout van Aert a vydal se stíhat vedoucí skupinu, která byla pouze jednu minutu před hlavním polem. Lidl-Trek na to nemusel reagovat, Belgičan se zanedlouho vrátil zpět.
V závěrečných třiceti kilometrech začalo pršet a to jezdcům v úniku dodalo malou naději na úspěch. Lidlu-Trek však pomáhal tým Soudal Quick-Step a přidaly se také sestavy Picnic PostNL a Lotto. Navíc kvůli pozicím se dopředu tlačily také celky UAE Emirates-XRG a Visma-Lease a Bike a nejsilnější uprchlík Abrahamsen byl dostižen 4,2 km před cílem.
Pád kilometr před cílem zdržel Merliera
Asi nejdůležitější okamžik závodu přišel už kilometr před cílem, Pavel Bittner totiž v tlačenici neudržel rovnováhu, spadl a s ním i další jezdci, například Biniam Girmay, které si poranil ruku. Tim Merlier nespadl, ale byl zdržen a už nemohl sprintovat o vítězství.
Vpředu zůstala skupina okolo deseti jezdců, mezi kterými nechyběli sprinteři Jonathan Milan, Arnaud De Lie, Jordi Meeus, Alberto Dainese a Tobias Lund Andresen. Milan zahájil sprint brzo a De Lie měl možnost využít závětří, jenže si přeložil o italského soupeře, musel přestat šlapat a přišel o šanci na vítězství.
Milan si s Meeusem a Andresenem už celkem snadno poradil a získal druhé vítězství na letošní Tour a 50 bodů do soutěže o zelený trikot. Na sprinterské prémii si připsal dalších 11 bodů, zatímco Tadej Pogačar nebodoval. Rozdíl mezi nimi je nyní už 72 bodů a to by Milanovi mělo s velkou pravděpodobností stačit, ačkoliv ještě nemá nic jisté.
Milan poděkoval týmovým kolegům
„Jsem opravdu šťastný, nemám slov. Nezvládl jsem to sám, přežil jsem s pomocí spolujezdců a toho si musím vážit. Bez nich bych byl ještě v nějakém kopci, nebyl bych tady,“ radoval se Milan v cíli.
„Pomáhají mi každý den a dnes to byla opravdu těžká etapa. Od začátku jsme to kontrolovali, samozřejmě s pomocí ostatních týmů. Pak mi pomohli kolegové z týmu, když jsem odpadl, a nasadili dobré tempo ve druhém stoupání. Finále bylo náročné i kvůli počasí," přiznal Ital a nemohl dostatečně vyjádřit svou vděčnost. „Pomohli mi, podporovali mě a tohle je opravdu fantastické vítězství. Musím jim opravdu ze srdce poděkovat.“
Situaci v závěru mu usnadnil pád soupeřů, ale nebylo to štěstí, jel na správné pozici vpředu a to rozhodlo. „Nevěděl jsem, že došlo k pádu, doufám, že na tom není nikdo špatně. Moji týmoví kolegové mi připravili tu nejlepší pozici. Byl jsem opravdu soustředěný, díval jsem se jen dopředu,“ pokračuje rodák z Tolmezza v severní Itálii. Ačkoliv vyrůstal obklopen horami, ve stoupáních si to moc neužívá a zítřejší královská etapa s převýšením přes 5600 metrů bude tvrdým testem výkonnosti. Ale dojet musí, jde mu o zelený trikot.
„Ještě nás čekají těžké dny se spoustou stoupání. Ale užili jsme si hodně legrace a jsem opravdu spokojený s tím, jak to jde. Budeme bojovat dál, stejně jako každý den na prémiích a v poslední etapě. V bodovací soutěži mám teď trochu větší odstup a jsem trochu uvolněnější. Budu dál bojovat a snažit se získat co nejvíce bodů,“ dodává Milan.
