Nejlepší výsledek na letošní Tour zajel sedmadvacetiletý cyklista v nejtěžší pyrenejské etapě, kdy dokázal v cílovém stoupání na Superbagneres zaútočit ze skupiny favoritů a cílem projel na čtvrtém místě, za vítězným Arensmanem a jednoznačně nejlepšími vrchaři Pogačarem a Vingegaardem. 

„Když se na Tourmaletu začalo útočit, přemýšlel jsem i o tom, že do úniku vyrazím taky,“ vysvětloval Gall v cíli v Superbagneres. „Ale myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, že jsem to neudělal.“ A má nejspíš pravdu, sice mohl teoreticky vyhrát etapu, ale také mohl skončit jako Tobias Johannessen, který po dlouhém úniku dojel se ztrátou 1:40 na Galla. 

„To, co jsem dnes udělal, bylo vypočítané riziko,“ řekl Gall. „Cítil jsem se velmi dobře a UAE nejelo na plný plyn jako obvykle. Proto jsem si myslel, že bych mohl na pár jezdců dohnat nějaký čas. Dnes to byl rozhodně můj nejlepší den na Tour a jsem moc rád, že se takhle cítím i na konci druhého týdne.“

Díky tomu se Rakušan posunul o dvě příčky vzhůru, na sedmém místě má odstup 12 minut na Pogačara, 4:07 na třetího Lipowitze a pouze 1:39 na pátého Vauquelina. A není pochyb o tom, že Gall je lepším ryzím vrchařem než Francouz. První pětka je reálný cíl, Gall s ev dlouhých kopcích cítí výborně a čtyři závodníci před ním (Lipowitz, Onley, Vauquelin a Roglič) mohou v jakékoliv těžké etapě vybouchnout, rozhodně nemají jistotu až do konce Tour.

Další příležitost předvést své vrchařské schopnosti bude Gall mít v úterý, v šestnácté etapě s dojezdem na Mont Ventoux, ale ještě lepší by pro něj měla být čtvrteční etapa končící na Col de la Loze, což je stoupání, na které má skvělé vzpomínky, před dvěma lety na vrchol nejtěžšího výjezdu Tour dorazil jako první a etapu vyhrál.