Petr Vakoč si po třetí kolumbijské etapě našel čas na rozhovor pro RoadCycling.cz.

Jaké jsou kolumbijské etapy?

PV: „Atmosféra je mimořádná. Už poslední etapu v Argentině sledovalo hodně lidí, jel se 15kilometrový okruh městem San Juan a silnice byla doslova obsypaná lidmi. Jenže v Kolumbii je to ještě o úroveň výše, mám z toho doslova husí kůži, tu atmosféru jsme si užili už v úvodní časovce, poté ve dvou etapách, stoupání jsou plná lidí, je to srovnatelné s evropskými grandtour. Líbí se mi to, moc.“

Projevuje se tedy zřetelně, že Kolumbie je cyklistická země? Jsou cyklisté středem pozornosti?

PV: „To, že je Kolumbie cyklistická země, jsme vnímali už během přípravy na závod, v tréninku, i ve volných chvílích. Nejen, že jezdí plno lidí na kolech, každé auto na nás troubilo. Nikoli, aby nás řidič vyháněl ze silnice, ale jako pozdrav. A z každého desátého křičeli lidé Álvaro, Alaphilippe atd. Když jsme se zastavili nebo zašli na kávu, všichni se chtěli fotit, žádali autogramy. Obrovský zájem o závod byl viditelný už na týmové prezentaci, což je záležitost, kterou obvykle cyklisté nijak v lásce nemají, protože to znamená spoustu čekání a poté na chvíli vylézt na pódium, ovšem v Kolumbii se pořádala na stadionu a byl to uchvacující zážitek. Tisíce a tisíce lidí, naprosto unikátní.“

Týmu se daří…

PV: „Máme jedno etapové prvenství Álvara Hodega, dvě druhá místa, nejprve v týmové časovce, a dnes skončil druhý Julian Alaphilippe. Jsou to mnohem náročnější etapy než v Argentině, přestože nejsou profilově nijak výrazně vrchařské, jezdí se neskutečně rychle, první hodina má vždy vysoký průměr, je to tvrdé závodění.“

V Kolumbii se celé etapy jedou ve vysokých nadmořských výškách nad 2000 metrů, jak se v nich cítíte?

PV: „Hodně jsem se aklimatizoval už v Argentině a během týdenní přípravy na Colombii jsem si úplně zvykl. Samozřejmě se nikdy nebudu cítit v takových horách jako domácí Kolumbijci, kteří v nich trénují celoročně. Je to relativní, cítím se aklimatizovaný, nic mi nedělá větší problémy, nevnímám žádné komplikace, na druhou stranu v takových výškách, zvláště, když se jezdí tak rychle, dojde prostě dech dříve.“

Jaké máte po návratu z prvních týdnů závodů pocity? Jak se Vám šlape?

PV: „Jsem příjemně překvapený. V Argentině to ještě byla velká neznámá, předtím v tréninku šlapalo vše dobře, ale chyběly závody. Doufal jsem, že se už v Argentině rozjedu, že ten týden vydržím. A snášel jsem to v pohodě, makal na špici, sjížděl úniky, až jsem měl pocit, že jsem na tom fyzicky i psychicky stejně, jako v minulých letech běžně na začátku sezony. Jenže poté přišla v úvodu Colombie týmová časovka, krátká a hodně intenzivní, a v ní se mi úplně nevedlo, představoval jsem si ji lepší. Takže trochu zklamání. A připomenutí toho, že ještě nejsem stoprocentně v pořádku, že se ta dlouhá závodní pauza a vážné zranění ještě projevují. Další dny v etapách jsem ale dokázal tahat peloton až do závěrečných dvanácti kilometrů před cílem a viděl jsem, že jsem na tom lépe, než kluci z dalších týmů, kteří vpředu dřeli se mnou. Takže super momenty, cítím se skvěle, paráda. Až se vrátím do Evropy, těším se, že se tahle dřina pozitivně projeví.“

Znáte už Váš nejbližší program po Colombii?

PV: „Znám, pojedu Strade Bianche a Okolo Katalánska.“ Strade Bianche i Okolo Katalánska bude vysílat Eurosport (pozn. redakce).

V Kolumbii startuje poprvé v profesionálním pelotonu náš nejlepší junior 18letý Karel Vacek. Stačil jste si ho v pelotonu všimnout?  

PV: „Viděli jsme se krátce na prezentaci, ale v pelotonu jsme se nepotkali, protože jsem celý čas strávil úplně na špici a Karel někde v balíku. Jsem ve stejném hotelu s Honzou Hirtem, takže s ním byla možnost se posadit a popovídat si.“

Foto: Getty Images/Eurosport