Peloton odstartoval čtvrtou etapu ještě na italském území, odkud přes stoupání Exilles, Montgenèvre a Lautaret zamířil do Francie. Tam se závodníci utkali o vítězství ve městě Voiron. Úvodní horský profil nahrával uprchlíkům, kteří si zazávodili o vrchařské body. Nejvíc jich získal Joel Nicolau (Caja Rural - Seguros RGA) a díky tomu se později oblékl do trikotu nejlepšího vrchaře. Avšak skupina v úniku byla dostižena už 90 kilometrů před cílem. Poté se o samostatný únik pokusil Sinuhé Fernández (Burgos-BH), ovšem i ten byl brzy pohlcen.
Na sprinterské prémii 32 kilometrů před cílem si pro plný počet bodů dojel Mads Pedersen (Lidl-Trek), před Ethanem Vernonem (Israel-Premier Tech). Následně se ještě pokusil o únik Bruno Armirail (Decathlon AG2R La Mondiale), jenže ani vynikající časovkář neměl proti rozjetému pelotonu šanci a 15 kilometrů před koncem byl dostižen.
Závěrečné kilometry etapy byly velmi nervózní, nejen kvůli blížícímu se sprintu, ale také kvůli četným zúžením a ostrůvkům na silnici. Deset kilometrů před cílem navíc došlo k pádu několika jezdců, a udržet se v popředí pelotonu tak bylo mimořádně obtížné.
Rozhodující byl boj o poslední zatáčku. Tým Alpecin-Deceuninck dostal Jaspera Philipsena na ideální pozici, zatímco Pedersen se propadl a nemohl zasáhnout do boje o vítězství. Ben Turner měl naopak perfektní podporu zkušeného Michala Kwiatkowského a také štěstí, Edward Planckaert totiž rozjížděl sprint pro Philipsena, ale nevědomky mu cestu spíše zavřel. Turner se zprava protáhl dopředu, zatímco Philipsen musel objíždět svého kolegu, ztratil rychlost a ještě se dostal do kontaktu s Vernonem. Turner tak dojel pro pohodlné vítězství, své první na Grand Tour.
Vítěze povolali ke startu až na poslední chvíli
„Upřímně řečeno, nevím, co na to říct! Je to šílený týden, jako strašně šílený! Chtěl jsem jet na Vueltu, ale tým mě nejdřív poslal na Renewi Tour a pak řekli, že mě opravdu potřebují tady. Samozřejmě jsem řekl ano, udělal bych cokoli, abych tady mohl závodit,“ vysvětluje šestadvacetiletý cyklista svou komplikovanou cestu na Vueltu. Na Renewi Tour objel dvě etapy, do třetí neodstartoval, přesunul se do Itálie a další den už startoval v úvodní etapě Vuelty.
„V prvním sprintu mi spadl řetěz a byl jsem z toho zničený. Ale dnes jsem si opravdu věřil. Celý den jsem se cítil opravdu dobře. Nevím, co říct, jen klukům děkuji. Máme tady skvělou atmosféra a byli prostě úžasní. Těch posledních pár týdnů bylo neuvěřitelných, vyhrát v Polsku a teď tady. Měl jsem kolem sebe prostě ty nejlepší kluky a opravdu jsme věřili. Vyšlo perfektně. Poslední metry mi připadaly tak dlouhé... Je to prostě úžasné,“ dodal rodák z Doncasteru.
Philipsen skončil druhý a Planckaert třetí, ale Alpecin nemohl být s finišem etapy nijak spokojený. „Edward byl hodně silný a já jsem chtěl začít sprintovat po jeho levici, ale on mě neslyšel. Diváci byli velmi hlasití. Proto jsem ztratil trochu rychlosti a tempa. To je pro nás smůla, ale ani jsem neměl nejlepší nohy,“ přiznal Philipsen v cíli.
Na Pedersena zbyla až šestá příčka, přesto se Dán posunul do čela bodovací soutěže, kde má nyní 78 bodů. Jen o dva body méně má Vernon. Změna nastala i v celkovém pořadí, David Gaudu (Groupama-FDJ) projel cílem na 25. místě, Jonas Vingegaard (Visma-Lease a Bike) na 41. příčce, a díky součtu umístění se Francouz posunul na první místo. Oba však mají stejný čas v celkové klasifikaci.
„Už ráno jsem na to myslel, ale nevěděl jsem, jestli budu bojovat o pozice v hromadném spurtu. Může to být opravdu nebezpečné. Ale prostě jsem to neřešil, jel do cíle a máme to,“ směje se Gaudu. „Na sprinterské prémii jsem se tlačil dopředu, ale nezískal jsem žádné bonusové vteřiny. Potom jsem do vysílačky říkal, že v cíli to můžeme zvládnout. A zvládl jsem to. Tým odvedl skvělou práci a tenhle dres je pro ně.“
