133,3 km dlouhá etapa byla poslední z tria krátkých horských zkoušek, které rozhodli o celkovém pořadí Critérium du Dauphiné. Tentokrát však neměl Tadej Pogacar (UAE Emirates-XRG) nechtěl etapu vyhrát a proto dostali šanci uprchlíci. Těch odjelo celkem dvanáct opět to zkusil Mathieu van der Poel (Alpecin-Deceuninck), kterému šlo hlavně o deset bodů na sprinterské prémii, které mu mohly pomoci vrátit se do čela bodovací soutěže před Pogačara. Kromě nizozemského klasikáře byli vpředu také Maxim Van Gils (Red Bull-Bora-Hansgrohe), Sepp Kuss (Visma-LaB), Valentin Paret-Peintre (Soudal Quick-Step), Lenny Martinez (Bahrain Victorious), Bruno Armirail (Decathlon AG2R La Mondiale), Ben Healy (EF Education-EasyPost), Enric Mas, Iván Romeo (Movistar), Alexej Lucenko (Israel-Premier Tech) a Tobias Foss (Ineos Grenadiers). 

Přítomnost Enrica Mase v úniku vše trochu komplikovala, protože v hlavním poli to donutilo jezdce týmu Uno-X Mobility začít pracovat,a by Španěl neohrozil páté místo Tobiase Johannessena. Norský celek odvedl velký kus práce a snížil odstup ze čtyř minut na pouze dvě a půl minuty. A to samozřejmě nehrálo do not jezdcům, kterým šlo jen o etapové vítězství. 

Van der Poel zaútočil z první skupiny těsně před sprinterskou prémií, připsal si body, ale pokračoval dál a velmi rychle začal navyšovat svůj náskok před ostatními uprchlíky. Ve skupině za ním musel jet tempo Romeo pro Mase, zatímco v pelotonu dřeli jezdci Uno-X. 30 km před cílem měl Van der Poel náskok 1:15 na skupinu a 2:40 na peloton, ale na etapové vítězství reálně myslet nemohl, protože na závěr celého Dauphiné musel cyklisté vystoupat na vrchol Mont-Cenis (9,7 km, 7 %). 

Van der Poel se nechal dojet ještě před nájezdem do stoupání, kde si to začali rozdávat nejlepší vrchaři. V polovině stoupání už se vpředu drželi jen ryzí vrchaři Enric Mas a Lenny Martinez. Ti moc nespolupracovali a jejich náskok před hlavní skupinou klesal. Ani vzadu se ovšem nejelo žádné zběsilé tempo, tým UAE nikam nespěchal, Pogačar totiž o etapu nestál. 

Martinez se nakonec Mase zbavil dynamickým nástupem a zdolal Mont-Cenis sám, jenže v cíli ještě nebyl, do konce mu chybělo ještě pět a půl zvlněných kilometrů.

Nedaleko za ním se začalo závodit o celkové pořadí, nejdříve zaútočil Johannessen, který sice nikam odjet nedokázal, ale skupina se přesto rozpadla. Částečně kvůli pádu, který způsobil Paul Seixas (Decathlon AG2R La Mondiale). Mladý Francouz musel pokračovat s otočenými řídítky a skloněnou pákou a bohužel už se dopředu vrátil a v celkovém pořadí nakonec přišel o dvě příčky a dojel osmý. 

Zaútočit zkusil také Remco Evenepoel (Soudal Quick-Step) a dokonce se mu podařilo utrhnout Floriana Lipowitze (Red Bull-Bora-Hansgrohe), ale na nástup Jonase Vingegaarda (Visma-LaB) zareagovat nezvládl, s Dánem se udržel jen Pogačar.

Vingegaard s Pogačarem pomalu stahovali náskok vedoucího Martineze, Slovinec nechtěl moc spolupracovat a špice pouze přejížděl. Martinezovi to i díky tomu nakonec stačilo a zvítězil s náskokem 34 sekund před druhým Vingegaardem a třetím Pogačarem, který nespurtoval.

Matteo Jorgenson (Visma-LaB) a Evenepoel dojeli s odstupem 6 sekund na žlutý trikot a Lipowitz ztratil o dalších 7 sekund víc, takže o bílý trikot a třetí místo v celkovém pořadí nepřišel. 

Pro Martineze bylo etapové vítězství velkým zadostiučiněním, protože v celkovém pořadí se mu vůbec nedařilo. „Včera jsem se opravdu necítil dobře, ale dnes to bylo lepší. Opravdu jsem to nečekal, ale tým mi řekl, abych si věřil,“ vysvětluje Martinez, který chytře naskočil do dlouhého úniku. „Bylo logické, že Mathieu van der Poel zaútočí na začátku a v pelotonu to vzali trochu volněji.“

Až do úplného závěru se obával útoku favoritů celkového pořadí, ale pomohla mu Pogačarova pasivita. „V posledních kilometrech jsem se přece jen trochu uklidnil a uvěřil jsem, že můžu vyhrát.“ A dodal, že na nadcházející Tour de France má velké plány. „Nepřijel jsem sem vyhrávat etapy, ale zajet co nejlepší výsledek v celkovém pořadí. To se nepodařilo, ale teď jsem velmi spokojený. Na Tour se budu snažit vyhrát etapu a jet co nejlépe i celkově.“

99. vítězství světového šampióna 

Pogačar poprvé v životě vyhrál celkové pořadí Critérium du Dauphiné s náskokem 59 sekund před Vingegaardem. Třetí Lipowitz zaostal o 2:38, čtvrtý Evenepoel ztratil 4:21 a pátý Johannessen 6:12. Pro Pogačara to bylo už 99. profesionální vítězství v kariéře. Aspoň tři etapy a celkové pořadí v jednom ročníku Dauphiné vyhrál naposledy Bernard Hinault v roce 1981. 

A získal také zelený trikot za vítězství v bodovací soutěži, s druhým Van der Poelem mají stejný počet bodů. Nejlepším vrchařem se stal Armirail, který v dnešním dlouhém úniku posbíral 17 bodů a o 3 body předstihl Pogačara. 

„Byl to skvělý týden a tým opět odvedl dobrou práci. Podařilo se nám obhájit dres a můžeme jet domů a pak na Tour s dobrým pocitem,“ řekl Pogačar po skončení závodu.

„Z tohoto týdne si můžeme odnést spoustu pozitiv a negativa můžeme proměnit v něco pozitivního,“ věří Pogačar, pro kterého příprava na Tour de France ani zdaleka nekončí. „Teď jedeme na vysokohorské soustředění do Isoly 2000 a pak mám pár dní volna, abych byl chvíli doma, než vyrazíme na Tour.“

„Po tomto dobrém týdnu už toho tolik udělat nemůžeme. Trochu si odpočineme a možná trochu zapracujeme na časovce, ale jinak už jsem připraven,“ dodal. 

Musím být ve všem o něco lepší, uznává Vingegaard

A Jonas Vingegaard má podobný názor. „Tadej je velkým favoritem Tour. Jako obhájce titulu je samozřejmě pod mnohem větším tlakem, ale dokáže se s ním dobře vypořádat,“ myslí si Dán po prvním testu formy. „Doufám, že se mi podaří ještě o krůček zlepšit. Například výbušnost v delších stoupáních, ale opravdu ve všem musím být o něco lepší.“

Předem se však nevzdává. „Soustředím se jen na sebe, abych byl na Tour co nejlepší. Tadej samozřejmě vypadá hodně silně, ale s tím já nemůžu nic dělat. Kdybych u něj viděl nějakou slabinu, tak to tady neřeknu,“ dodal upřímně. „Mělo by být jasné, že tlak je teď víc na něm.“