L´Étape Czech republic by Tour de France má s Francií a největším etapovým závodem hodně společného. Máme v České republice sice jen dvě etapy, kopcovitou v Praze a horskou v Prachaticích, ale společných rysů je tu hodně. Začnu poctou Strahovu, startovní a cílové místo včetně vesničky, sprch, občerstvení se nachází nedaleko od české Eifelovky, neboli Petřínské rozhledny. Závod se stejně jako TDF vyznačuje perfektním zázemím, výtečnou organizací a i stejnými barvami. Rozdíly tu jsou, na TDF startuje cca 200 profesionálních cyklistů, Na Strahově 3000 amatérských cyklistů, nejdelší trasa má 137 km včetně nájezdu, na TDF má nejdelší etapa vždy přes 220 km. Francouzská Eifelovka je 6x vyšší než Petřínská rozhledna a o rok mladší, to je asi tak všechno. Oba závody jsou pompézní s obrovskou diváckou kulisou.
Na startu dlouhé trasy jsem vedle skutečného rytíře, tedy vedle Sira Bradleyho Wigginse, součet jeho úspěchů by zabral na několik stran, proto byl také královnou Alžbětou II. pasován na rytíře. Ale přece jen pro představu majitel 4 zlatých olympijských medailí a osmi titulů mistra světa. Celkový vítěz pěti významných etapových závodů včetně TDF 2012. Bradley odstartoval po mé levé straně a vpravo jsem měl dvojnásobnou mistryni světa Terezu Vlk Huříkovou, takže start byl mezi skutečnými mistry.
Prvních 20 km je jen lehce zvlněných, jede se rychle, a stále v první skupině, o několik pozic dozadu jsem se dostal v technických pasážích v Unhošti, ale pořád jsem někde kolem 30. místa, kde jsem se propadl více, bylo první větší stoupání v Poteplí, zde se propadám až na 100. pozici, ale kupodivu cestou do Lán se balík opět spojuje. Pak již přicházejí opravdové kopce a co kopec to 30 až 40 pozic zpět. Ale atmosféra v kopcích byla perfektní včetně občerstvovacích stanic. Opravdu krutý, ale divácky atraktivní, byl začátek stoupání v Roztokách, kulisa skutečně jak z TDF, kdy vedle vás běží jeptiška s vousy a křičí“ dupej, dupej“. Po čtyřech hodinách se vracím na Strahov 123. místo na dlouhé trase je pro mne asi maximem, dostávám účastnickou medaili a využívám zázemí týmu i vesničky. Po dostatečné regeneraci se jdu podívat na vyhlášení. Zde se na třetím místě v kategorii B5 umístila Alena Mikšovská, ale i ostatní slavisté zajeli pěkná umístění, mne nejvíc těší, že jsme byli na startu v sedmi a všichni jsme ve zdraví dojeli do cíle. Můj osobní cíl dojet v první stovce zůstal sice nenaplněn, ale závod jsem si užil se vším všudy.
Velké poděkování pořadatelům, sponzorům a všem, kteří mi umožnili tento závod jet. Předávám tak vzkaz od jeptišky „dupej, dupej!“
