V zatím jednoznačně nejtěžší etapě Tour de France se do dlouhého úniku dostalo 28 jezdců, na které čekalo osm vrchařských prémií a 4300 metrů převýšení. Závodníci museli zdolat stoupání Loubeyrat (4 km, 6,3 %), Chanat-la-Moutyre (2,2 km, 6 %), Baraque (5,5 kilometer, 7,2 %), Berzet (3,4 k, 7,4% ) a v závěru Croix Saint Robert (5,1 km, 6,3 %) a cílový kopec Puy de Sancy (3,3 km, 8 %).
Takže žádná dlouhá stoupání, ale v součtu nesmírně náročný den. A tomu odpovídalo složení velkého úniku, byla tam totiž spousta vynikající vrchařů. Konkrétně to byli Quinn Simmons, Aurélien Paret-Peintre, Alexej Lucenko, Harry Sweeny, Joe Blackmore, Steff Cras, Simone Velasco, Michael Woods, Thymen Arensman, Ben Healy, Valentin Paret-Peintre, Luke Plapp, Ben O’Connor, Raúl García Pierna, Mauro Schmid, Ilan Van Wilder, Alex Baudin, Victor Campenaerts, Clément Champoussin, Iván Romeo, Anders Johannessen, Simon Yates, Julian Alaphilippe, Quentin Pacher, Lenny Martinez, Neilson Powless, Bruno Armirail, Michael Storer a Pablo Castrillo.
Martinez posbíral prvních pět vrchařských prémií
Lenny Martinez vyrazil do úniku s jasným cílem, chtěl vyhrát co nejvíc vrchařských prémií a obléknout si dres s červenými puntíky. A to se mu podařilo, protože na prvních pěti prémiích posbíral celkem 25 bodů a posunul se do čela této soutěže.
V závěrečných padesáti kilometrech se začalo více závodit také o etapové vítězství. Skupina v úniku se přirozenou selekcí postupně zmenšovala, až tam zbylo jen šest jezdců - Healy, Simmons, Yates, Arensman, Storer a O’Connor. Ve skupině dřel především Healy, šlo mu totiž o žlutý trikot. Do etapy nastoupil se ztrátou 3:55 na Tadeje Pogačara a 25 km před cílem měl stále náskok téměř šesti minut.
Yates udržel Arensmana za sebou a získal třetí etapové vítězství na Tour
Vidina žlutého dresu byla tak silná, že předposlední stoupání odtáhl celé sám, utrhl Simmonse a tahal až do cílového stoupání. Zde hned na začátku výjezdu zaútočil Yates, ovšem O’Connor se nevzdal, Brita si dojel a zanedlouho se vrátil také Arensman.
Yates měl v sobě ještě dost energie na druhé zrychlení a tentokrát se O’Connor definitivně zlomil. Jenže Arensman ne a dva půl kilometru držel odstup okolo 4 sekund. Bohužel pro něj už nedokázal zrychlit, zatímco Yates ano a dojel si pro etapové vítězství, své už třetí na Tour de France.
„Už je to dlouho, co jsem naposledy vyhrál na Tour! Jsem rád, že jsem se sem vrátil. Po vítězství na Giru je to pro mě skvělý rok,“ smál se zkušený vrchař. „Nečekal jsem, že budu mít moc příležitostí. Soustředím se na Jonase (Vingegaarda, pozn. red.) v boji o celkové pořadí. I dnes jsme chtěli být vpředu, abychom něco vyzkoušeli a závodili agresivně. Morálka je dobrá. Po časovce jsme sice dostali menší ránu, ale tak to v cyklistice chodí. Člověk to vezme na sebe a jde dál. Dnes se to odehrálo tak, že jsem tam mohl jet na etapu a popadl jsem to oběma rukama.“
Yates svým výkonem překvapil sám sebe. „Necítil jsem se moc dobře. Byl to opravdu těžký začátek, aby něco odjelo a bylo tam hodně silných kluků. Proto jsem radši v posledních zatáčkách před začátkem cílového stoupání získal náskok. Chtěl jsem mít nějakou výhodu.“
„Díky týmu EF Education-EasyPost, který jel o žlutý dres, jsme to měli až do závěrečného stoupání téměř zadarmo a já se pak jen snažil jet co nejlépe,“ dodal.
Healy vede o 29 sekund před Pogačarem
Healy si mezitím jel svoje nejvyšší možné tempo a cílem projel na třetím místě s odstupem 31 sekund a musel čekat na to, jak rychle pojedou Pogačar a jeho soupeři. Naštěstí pro Healyho favorité moc nespěchali a tak si poprvé v životě oblékl žlutý dres. Před Pogačarem vede o 29 sekund.
„Tohle je prostě pohádka, splněný sen. Kdybyste mi před Tour de France řekli, že tu budu ve žlutém trikotu poté, co jsem předtím vyhrál etapu, nevěřil bych tomu,“ rozplýval se nový lídr.
„Nebylo to úplně v plánu. Překvapilo nás, že UAE nechali tak velký náskok, a my jsme toho využili a nasadili tam čtyři jezdce. Musím moc poděkovat svým týmovým kolegům Neilsonu Powlessovi, Alexi Baudinovi a Harrymu Sweeneymu, protože bez nich by žlutý trikot byl nemožný. Vím, že jsem trochu riskoval, když jsem tak dlouho tahal, ale jak často se taková příležitost naskytne?“
Ale ani po dokončení etapy neměl hotovo, musel ještě vydržet, než dojede Pogačar. „Čekat čtyři minuty na to, abych se dozvěděl, jestli jsem ve žlutém, nebo ne, bylo dost o nervy. Kdyby Tadej jel rychle až na vrchol závěrečného stoupání, možná bych teď měl jiný dres,“ říká Healy a zároveň tím připomíná, že je také lídrem soutěže do 25 let.
„Jsem dost dojatý. Od teď se budu soustředit na celkové pořadí, abych žlutý dres uctil a budu se snažit udržet ho co nejdéle,“ dodává.
