SuperMário

15.03.2021 | Libor Bartůněk, Foto: Sirotti, Tomáš Tesař

SuperMário

Itálie vždycky produkovala velmi výrazné osobnosti do světa dvou kol. Ať to byl Coppi, Bartali, Moser, Chiapucci nebo král sprinterů, pro mnohé božský Mario Cipollini. Často extravagantní, výstřední, velkohubý, ale vždy velmi rychlý. Mnohokrát jsme ho vídali projíždět cílem s rukama mířícími k nebi.

Cipo, jak se mu v pelotonu říkalo, se narodil před čtyřiapadesáti lety v italské Lucce. Pocházel z cyklistické rodiny, jeho otec Vivaldo byl amatérským závodníkem. Jeho starší bratr Cesare byl profesionálem a na kole závodila i jejich sestra Tiziana. Mladý Mario byl velmi rychlý už v začátcích kariéry. Před vstupem mezi profesionály v roce 1989 posbíral ve všech věkových kategoriích celkem 125 výher.

Na vrcholu jeho kariéry byla Cipolliniho rychlost bezkonkurenční a je mu připisováno, že je prvním sprinterem, který měl dokonale propracovaný sprinterský vlak. Červené dresy jeho týmu Saeco byly velmi často vidět v dojezdech rovinatých etap nebo závodů na konci 90. let. Tento vlak udržoval v závěrečných kilometrech takové tempo, aby nikdo z jeho soupeřů nemohl zaútočit. Sám Cipollini pak byl absolutně nejrychlejší v posledních 200-300 metrech. To změnilo způsob, jakým týmy přistupovaly k hromadným dojezdům. V dnešní době naprostá samozřejmost.

Jeho produktivita v hromadných dojezdech byla až dech beroucí. Dodnes je rekordmanem na Giro d´Italia, kde při svých čtrnácti účastech dokázal vyhrát 42 etap, čímž překonal jinou italskou legendu, pětinásobného celkového vítěze Alfreda Bindu. K tomu přidal 12 etap na Tour de France a 3 na španělské Vueltě.  Nejraději vzpomíná na rok 2002, kdy se mu podařilo přejet s nejlepšími Cipressu a Poggio a dokázal ovládnout Milan Sanremo. Po vítězství na Gent Wevelgem, který ten rok vyhrál již potřetí, odjel na Giro, kde svým konkurentům nedal vůbec žádnou šanci a ze sedmi sprinterských etap jich opanoval rovnou šest. Takto chtěl pokračovat i na Tour de France, kam ho však pořadatelé s jeho novým týmem Acqua & Sapone nepozvali. Na to konto se rozhodl, že ukončí kariéru. Naštěstí se však reprezentačnímu trenérovi Franco Ballerinimu povedlo Cipolliniho přemluvit, aby vedl italskou reprezentaci na Mistrovství světa v belgickém Zolderu. Cipo se rozjel na Vueltě, kde vyhrál tři etapy, a na MS se mohl radovat ze zlaté medaile a duhového dresu.

Stejně jako byl úspěšný sprinter, tak byl i velmi kontroverzní. Netajil se tím, že nerad trpí v horách, a tak často ukončoval své účinkování v grand tours před vjezdem do Alp či Pyrenejí. Rád provokoval fotografiemi z lenošení na pláži v době, kdy ostatní trpěli v horách. Cipollini se také proslavil extravagantním oblečením. Velmi rád provokoval a často vyfasoval pokutu. Legendární je jeho kombinéza, která vypadala, jako tělo zbavené kůže s pohledem na svaly. Je také prvním, kdo si k žlutému dresu na Tour de France oblékl žluté kraťasy a osedlal žluté kolo. Jean Marie Leblanc, ředitel Tour, ho za to nepozval v roce 2003 na start i přes to, že byl úřadujícím mistrem světa. To Cipa velmi popudilo, nechal se slyšet, že je to znevážení dresu mistra světa. Rok 2004 byl z jeho pohledu velmi nepovedený. Na Giru nevyhrál ani jednu etapu, to se stalo poprvé v kariéře. Proto se rozhodl odejít do sportovního důchodu. Krátce se ještě vrátil v roce 2008, kdy v americkém týmu Rock Racing objel Tour of California. Ale to už byl opravdový konec.

Jeho životní styl moc nekorespondoval s životem vrcholového sportovce. Skříně v jeho domě byly plné drahých luxusních obleků a bot, potrpěl si na drahá auta a rodinným typem také moc nebyl. S úsměvem rád tvrdil, že kdyby nebyl profesionálním cyklistou, byl by pornohercem. V roce 2010 se stal tváří výrobce kol, kterému propůjčil své jméno. Často ho tedy můžeme vídat v sedle kola, které nese jméno Cipollini.

gallery



Mohlo by vás zajímat


Diskuze k článku

Pro přidávání příspěvku se prosím přihlaste