Yates rozhodně nebyl v nejlepším rozpoložení před startem 20. etapy, nezářil sebevědomím a po závodě přiznal, že si nevěřil. „Dnes ráno jsem ještě pochyboval, jestli v tom dnešním stoupání opravdu něco dokážu, ale tým mi věřil, tak jsem do toho šel - a vyšlo to,“ prozradil na tiskové konferenci po etapě. 

„Teprve teď mi to začíná docházet, ale připadá mi to jako pohádka. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to neuvěřitelný den. Teprve v posledních 100 metrech mi opravdu došlo, co jsem dokázal. Předtím jsem tomu vlastně nemohl uvěřit. I když byl odstup docela velký, ohromně jsem cítil nohy a do poslední chvíle jsem pochyboval. Ale teď mi to konečně začalo trochu docházet,“ usmíval se rodák z Bury, na severozápadě Anglie.

„Další dva kluci na bedně (Del Toro a Carapaz, pozn. red.) jsou ve finále výbušnější, takže můj plán byl odjet sólo a kontrolovat to celé sám. Věděl jsem, že jakmile se dostanu do úniku, jsem dostatečně silný na to, abych udržel vysoké tempo,“ vysvětlil svou taktiku, které šli jeho soupeři naproti, protože se pouze hlídali navzájem a Yatese podcenili. 

„Když jsem poprvé viděl trasu etapy, okamžitě mě napadlo, že bych tu mohl něco vyzkoušet. Zvláště v tom stoupání, které vlastně trochu definovalo mou dosavadní kariéru. Vždycky jsem to měl někde vzadu v hlavě,“ připomněl rok 2018, kdy zcela suverénně vedl celkové pořadí Giro d'Italia, ale právě Colle delle Finestre o růžový trikot přišel. Tehdy vyjel částečně prašné stoupání o více než 20 minut pomaleji než letos. „Mám pocit, že se mi konečně podařilo uzavřít tuto kapitolu. Finestre mě sice nebudilo ze snů každou noc, ale pořád jsem ho měl v hlavě. A teď mám pocit, že se mi to konečně podařilo uzavřít.“

Yates si před startem etapy příliš nevěřil, protože v předchozích etapách na Del Tora a Carapaze ztrácel a měl obavy ze šotolinové části Finestre. „Bylo to hodně těžké. Zvlášť pro mě jako jezdce, který rád jede ze sedla, člověk pak prostě nemá žádnou přilnavost. Ale dnes jsem se cítil opravdu dobře a dokázal jsem tlačit až na vrchol.“

„Navíc jsem věděl, že na mě nahoře bude čekat Wout, aby mi ve finále pomohl,“ zmínil možná rozhodující okamžik Giro d'Italia. Yates překonal Finestre s náskokem 1:40 na Del Tora a Carapaze a už byl ve virtuálním vedení, ale teoreticky mohl ještě o všechno přijít ve sjezdu a mírném stoupání do Sestriere. Jenže díky taktické prozíravosti týmu Visma-Lease a Bike na něj nahoře počkal Van Aert a lepšího pomocníka si nemohl přát. 

„Wout je opravdu nejlepší týmový kolega. Ještě se mu musím nějak odvděčit. V závěru to byl on, kdo mě donutil ještě víc odjet. Myslím, že nás v Římě čeká skvělá noc,“ směje se Yates. 

„Každý den jsme měli někoho s sebou v úniku, pro situace jako byla ta dnešní. Tým si na tom dal opravdu záležet. Dnes jsme poprvé mohli tento plán skutečně uskutečnit a Wout byl u toho. Udělal pro mě všechno. Není to poprvé, co se ukázal jako jeden z nejlepších týmových kolegů na světě a zároveň obrovský šampion. Jsem jemu i zbytku týmu nesmírně vděčný,“ pokračuje Yates, který do Vismy přestoupil teprve letos a už ve svém prvním velkém závodě využil podpory jednoho z nejlepších týmů světa. 

Po jedenácti sezónách opustil sestavu Jayco AlUla a doufal, že ve Vismě z něj udělají ještě lepšího závodníka. „Do tohoto závodu, do své kariéry i do svého života jsem hodně investoval. Ale zažil jsem spoustu neúspěchů. Na Blockhausu jsem musel vzdát se zraněním kolena, jindy to byl Covid nebo nemoc... Na co si vzpomenete. Snažil jsem se pro to najít nějaká slova, ale je to velmi emotivní. Tohle vítězství pro mě znamená všechno. Celé roky jsem se k němu propracovával a stále se mi nedařilo - ale dnes nastal můj den.“

„Upřímně si myslím, že je to vrchol mé kariéry. Myslím, že tohle už nikdy nepřekonám. Koneckonců, ani já už nemládnu,“ smál se na závěr.