Van der Poel zareagoval na útoky soupeřů na Cote de Buffon 7 kilometrů před cílem a poté musel doskakovat útok Jonase Vingegaarda 5,6 kilometru před cílovou páskou. „To stoupání bylo těžší, než jsem čekal, zvlášť když tam foukal vítr. Trvalo to docela dlouho,“ řekl Van der Poel pro belgickou Sporzu v prostoru cíle, kde se dlouhou vydýchával z enormního nasazení.
Když Vingegaard zaútočil v mírném stoupání, jeho tempu stačili pouze Tadej Pogačar, Remco Evenepoel, Santiago Buitrago a právě VAn der Poel. Tedy samí špičkoví závodníci. Pětice spolupracovala až do posledního kilometru, kde se k nim rychle přiblížil finišující peloton. Van der Poel věděl, že to musí risknout a začal spurtovat daleko před cílem. Sám sobě tím moc nepomohl, ale zachránil únik a umožnil Pogačarovi dojet si pro vítězství.
„Jsem rád, že jsem dnes mohl dojet do cíle s těmito jezdci. Prohra je vždycky trochu nepříjemná, ale snažím se vzít si z ní hlavně to pozitivní,“ vysvětluje Nizozemec svůj přístup. „Byl jsem opravdu na hranici svých možností. Všiml jsem si, že jsem se po nástupu po nevzpamatoval z námahy dost rychle, ne tak, jak jsem zvyklý. Viděl jsem, že se blíží peloton, takže jsem musel začít spurtovat daleko před cílem. Neměl jsem nohy na to, abych se udržel první, ale s tímto dojezdem jsem spokojený.“
Van der Poela může těšit, že po zranění na tom není špatně, ačkoliv musel nějakou dobu jezdit pouze na trenažéru a nemohl odjet na vysokohorské soustředění. Přesto cítil jistý rozdíl oproti své nejlepší kondici „Normálně se mi nohy zotavují o něco rychleji. Samozřejmě bych rád vyhrál, ale myslím, že bych měl být především spokojený. Takový výsledek bych předem bral. Jsem velmi spokojený s tím, co jsem měl dnes v nohách. Dokázal jsem dobře potrénovat, ale něco mi ještě chybí.“
Evenepoel si myslí, že měl zůstat déle v závětří za Van der Poelem
Také čtvrtý v cíli byl spokojený se svou výkonností, méně však už s výsledkem. Remco Evenepoel v první etapě Dauphiné předvedl svoje silné stránky, například si snadno dojel vedoucí skupinu, aniž by mu někdo pomohl. Belgičan poté táhl skupinu favoritů a rozhodně toho odpracoval víc než Pogačar a Vingegaard. Možná na svůj vlastní úkor.
Jenže trochu zbrklý byl i ve sprinterském dojezdu. „Myslím, že jsem vyjel ze závětří za Mathieum příliš brzo, zejména proto, že foukalo proti větru,“ řekl ihned po dojezdu. „Tadej s Jonasem vylezli z háku jako poslední. Proto nás ještě přejeli. Na papíře by tato etapa normálně patřila Mathieuovi, ale on zaútočil příliš daleko před cílem.“
Evenepoel nebyl na ideální pozici do závěrečných 7 kilometrů a musel se na čelo dotahovat. „Překvapilo mě, že jsme ve finále závodili o etapové vítězství. K tomu moderní cyklistika směřuje. Nikdy nevíte, co můžete očekávat. Bylo to krásné finále,“ uznal. „Díky včasnému spurtu Mathieuho a Santiaga Buitraga jsme mohli sprintovat o vítězství. Jinak by nás peloton dojel.“
Belgičan si tak mohl dojít pro bílý trikot lídra soutěže do 25 let.
