Etapa dlouhá 129,2 kilometru s převýšením téměř 2500 metrů a startem i cílem v Nice už nemohla Jonase Vingegaarda (Visma–Lease a Bike) připravit o vítězství v celkovém pořadí. Přesto si chtěl ještě zazávodit o třetí etapové vítězství. Už v prvním stoupání Col de la Porte (6,9 km, 7 %) z pelotonu mnoho nezbylo. Do úniku vyrazil Valentin Paret-Peintre (Soudal Quick-Step) a skupina pronásledovatelů měla jen patnáct členů.
Před následujícím kopcem Châteauneuf-Villevieille šel po střetu s vlastním týmovým kolegou k zemi Dani Martínez, druhý muž celkového pořadí. Martínez se dokázal vzpamatovat a s bolestivou grimasou nasedl zpátky na kolo a pokračoval. Jenže soupeři na něj nečekali a Martínez se musel spolehnout na pomoc kolegů z Red Bullu.
Tým Visma–Lease a Bike kontroloval situaci pro Vingegaarda, dostihl Pareta-Peintreho a v nejstrmějším stoupání Linguador (3,3 km, 8,2 %) dvojnásobný vítěz Tour de France zaútočil. Jenže tentokrát mu jeden závodník stínoval. Výbušný kopec totiž vyhovoval Lennymu Martinezovi, lídrovi týmu Bahrain Victorious.
Martinez bez problému reagoval na Vingegaardovy útoky a na vrchol Linguadoru vyjeli společně. Ve sjezdu byl Martinez o něco odvážnější a naznačoval, že by mohl Vingegaardovi ujet, ale v závěrečných převážně rovinatých 15 kilometrech bylo taktičtější spolupracovat ve dvou, protože za nimi se poskládala skupina šesti cyklistů (Steinhauser, Vauquelin, Tejada, Izagirre, Rondel a Baudin).
Vingegaard s Martinezem spolupracoval až do posledního kilometru. Poté už odmítl Francouzi vystřídat a hlídal si druhou pozici. Martinez musel udávat tempo a skupina pronásledovatelů se rychle přibližovala. Dvaadvacetiletý Martinez udržel nervy na uzdě a v cílové rovince zahájil sprint z první pozice a Vingegaarda už před sebe nepustil.
Skupina pronásledovatelů ztratila 7 sekund, skupina s Danim Martinezem 51 sekund, což kolumbijskému cyklistovi stačilo. Udržel si konečnou druhou pozici za Vingegaardem. Třetí místo udržel Georg Steinhauser (EF Education–EasyPost), Kévin Vauquelin (Ineos Grenadiers) ho nedokázal ohrozit.
„O vítězství jsem se snažil už od začátku sezóny. Díky tomu, že jsem porazil Jonase, je to ještě lepší. Je tu i moje rodina, viděl jsem je na obrazovce,“ zmínil Lenny Martinez v rozhovoru po závodě také svého otce Miguela, olympijského vítěze a mistra světa na horských kolech.
„Když Jonas nechtěl v posledním kilometru vystřídat, říkal jsem si, že je to škoda, ale tak to prostě chodí. Byl jsem trochu nervózní. Když jsem uviděl cílovou čáru, pomyslel jsem si, že za to musím vzít, pak mi ale přišlo, že je to ještě trochu daleko… Viděl jsem, jak se ke mně blíží stín, měl jsem opravdu strach, ale nevzdal jsem to a jsem moc spokojený,“ usmíval se Martinez. „Byl to dobrý týden. Cítil jsem se dobře každý den, neměl jsem žádné horší dny. Je to jiné než loni, podávám vyrovnanější výkony. A vítězství v etapě na závěr ukazuje, že se v průběhu týdne zlepšuji.“
Konečně jsem vyhrál Paříž-Nice, oddychl si Vingegaard
Vingegaard sice třetí etapu do sbírky nepřidal, ale byl spokojený, protože konečně vyhrál Paříž–Nice. „Dnešek byl téměř dokonalý. Užili jsme si to, celý den jsme jeli na plný plyn. A konečně se mi podařilo vyhrát Paříž–Nice. Bylo to pro mě těžké, ale jsem šťastný, že tu dnes sedím v žlutém trikotu. Moc rád bych vyhrál i etapu, ale Lenny byl opravdu silný a zaslouží si to,“ řekl po závodě.
„Vítězství na Paříž–Nice pro mě znamená hodně. Byla to jediná věc, která mi prostě nešla. Konečně se mi to povedlo. Je to dobrý start do sezóny a něco, na co jsem opravdu hrdý. Jsem rozhodně ve velmi dobré formě. Stále si myslím, že se mohu v nadcházejících závodech ještě zlepšit. Doufám, že se mi to podaří, zejména pro Tour,“ dodal Vingegaard.
