Na tomto závodě jsem startoval již potřetí a bohužel naposled. Proč? Ze všech závodů UCI Gran Fondo World Serie, je ten v Morbisch nejhůře zajištěný z pohledu bezpečnosti. Závody v Česku, Polsku, Skotsku atp. jsou někde úplně jinde. Abych jen nekritizoval. Start a cíl je situován v nádherném městečku Morbisch am See, kde je na jedné straně jezero, na druhé vinice. Zázemí, i když mobilní, je zajištěno ve velkém stanu, kde probíhá prezentace, vyhlášení i strava. Hned vedle je parkoviště, jak na kola na jedné straně, tak pro auta na straně druhé. Jsou zde k dispozici i mobilní záchody a sprchy. Samotný start je v centru města a je rozdělen do pěti startovacích boxů, podle věkových kategorií. Rozestup mezi kategoriemi je 7 minut. Ve startovacím balíčku, startovné vychází na 2500 Kč, najdete několik startovních čísel včetně jednoho s čipem, druhý čip si musíte vyzvednout na místě a zaplatit hotově 25 euro. Po vrácení čipu vám 20 euro vrátí, a ještě dostanete lístek na bagetu či párek.
Pojďme se však podívat na závod. Hned po startu na vás čeká eliminační zhruba 1 km dlouhý kopec s průměrným stoupáním 8%, ale nejprudší pasáž má procent 14, jede se po úzké cestě, takže na startu hodně záleží a musíte být, pokud myslíte na výsledek, ve startovacím boxu alespoň hodinu dopředu. Pak je tu ještě možnost zaplatit si VIP startovné a máte místo hned za páskou, tuto možnost mají všechny závody UCI GF WS.
Když překonáte první kopec, jedete úzkými cestičkami ještě dalších 10 km, než se dostanete na hranice s Maďarskem, tady jsou silnice už o něco širší, pozor však na velké množství kruhových objezdů a děr v silnici. Narazíte však na docela velký problém. Pořadatel napsal do propozic, že závod se jede za silničního provozu, že závodníci musí dodržovat nejen soutěžní řád UCI, ale také silniční předpisy StVO. Což v praxi znamená dávat přednost v jízdě, nemůžete jet na červenou na stopce uvést kolo do klidu atp. Když jsme se konečně dostali na širší silnici zjistil jsem, že naše skupina není nijak zabezpečena motocyklem či autem upozorňujícím ostatní účastníky provozu, že se zde jede závod. Na to, že to byla špice třetího balíku dosti smutné. Další šok přišel po dalších 30 km a návratu do Rakouska, zde jsme skutečně byli přinuceni zastavit slézt z kola, a i s kolem přejít dezinfekční pás dlouhý 8 metrů, až pak jste mohli pokračovat v závodě. Nevím, jestli to takhle měli všichni, ale naše skupina ano. Pak jedete až do 90. km po úplné rovině podél jezera, zde zákonitě nastává další problém, protože od jezera fouká a jízda v levém pruhu je zakázaná natáhne se peloton na třeba 200 metrů dlouhý terezín. Od 90. km je již silnice lehce zvlněná, ale žádné veliké kopce nečekejte. Rozhodující 7% stoupání dlouhé asi 800 metrů je 10 km před cílem, tady lehce ztrácím kontakt s čelem, nicméně ve spolupráci asi s pěti dalšími jezdci čelo za 3 km dojíždíme. Posledních 250 metrů je celkem technicky náročných nejdříve zatáčka doleva, po 20 metrech zase doprava na cílovou rovinku dlouhou 200 metrů.
Konečně jsem tedy v cíli. Garmin na řídítkách mi ukázal čas 3 hodiny 6 minut a 56 setin. Což je průměrná rychlost 40 km/h. Kolik lidí z mé kategorie bylo přede mnou, nevím. Dojel jsem v balíku, který byl namixován z různých kategorií. Startoval jsem 14 minut za první skupinou, mám dva čipy, tak výsledek se ukáže. Jenže výsledek se neukázal. Došel jsem vrátit čip, vystát si frontu na bagetu a pak jsem se šel osprchovat. Pokud budu mezi prvními třemi, snad mi někdo řekne, abych šel na vyhlášení. Jsou 3 hodiny odpoledne a já dojel 12:21, nikdo nic neříká. Jedu tedy domů, stejně výsledky budou na webu závodu, tak se podívám doma.
Ještě cestou mi kamarád píše, Karle cos dělal, že jsi diskvalifikovaný? Odpovídám nevím. Večer doma se dívám na výsledky a zjišťuji, že u mého jména je skutečně údaj DSQ. Žádný čas ani další poznámka. Píši, tedy pořadateli proč. Odpověď přišla druhý den, za vjetí do levé části vozovky, prý jsem byl několikrát upozorněn a nedbal příkazu pořadatele. Připouštím, že jsem do levé části vozovky skutečně vjel, ale vždy na přehledných úsecích, kdy v protisměru nic nejelo. Pokud je upozornění pořadatele, že nějaký muž na motorce skutečně stále pískal a pískal. Zda to bylo upozornění pro závodníky, protijedoucí vozidla, pro diváky, to jsem v tu chvíli netušil. Jen mi přišlo divné, proč nejede vepředu před skupinu, aby byla skupina chráněna, ale uprostřed balíku a to ještě hodně nebezpečně. Pro mě to byla další otázka, kterou jsem rakouským pořadatelům poslal, ale bez odpovědi.
Jak v závodě, tak i s komunikací mi pomáhal kamarád Alex, který mi poslal asi hodinový záznam ze závodu, kde mladší kategorie, také jedou vlevo a bez postihu. Diskvalifikováno bylo 17 závodníků, všichni z mé skupiny a nejvíce z kategorie 50-54 a 45-49. Když jsem se díval na časy těch, co tam nemají DSQ, zjistil jsem, že v první skupině, ve které jsem dojel bylo 31 závodníků z kategorie 50-54. Což je přesně počet pro kvalifikaci na MS. Díky DSQ se tak dostalo i na závodníky z další skupiny, což mně přivádí k názoru, že bylo potřeba vyloučit přesný počet závodníků z příslušné věkové kategorie. Jiný kraj, jiný mrav, ale pro mě 3x a dost. Zajištění ze strany bezpečnosti katastrofa, zbytek by ušel, ale ne jako závod UCI, ale jako akce na lepší projížďku kolem jezera.
